Lóže u Zeleného slunce
773 POLOŽEK | 6721 REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ | 52 UŽIVATELÉ ONLINE |  18.prosinec 2017 03:09:55
Galerie slavných mužů kolem písma a knih 24.11.2010
ALCUIN z YORKU (735—804)
Severoitalské město Parma se stalo v roce 781 místem setkání všemocného krále a prostého anglosaského mnicha. Ten první se jmenuje Karel Veliký a neumí ani psát, svatý muž zato přichází z Yorku, střediska vzdělanosti britského ostrova, pro něž přijel do Itálie nakoupit knihy. Začíná významné období raného středověku — karolínská renesance. Alenin se stává její učenou hlavou. Patnáct let dělá Karlovi „ctihodného učitele a nejdražšího mistra", soustřeďuje kolem dvora akademii z učenců celé západní Evropy. Hovoří mezi sebou latinsky — Alcuin chce přece navázat na antiku a pro tuto řeč je třeba písma. Stane se jím karolínská minuskula — první normalizované písmo západní Evropy, odpovídající svou okrouhlostí až do časů románského výtvarného názoru v 10. Století.

AASSURBANIPAL (668—626 př. n. 1.)
Existuje starý sumerský epos, v němž vystupuje „muž ohně a sekery", hrdina Gilgameš. Tento první velký epos světové literatury z 3. tisíciletí př. n. 1. bychom neznali úplný, kdyby si snad poslední velký král starověké Asýrie vzpomněl na něco jiného, čím by mohl ozdobit své kvetoucí město.Ninive s bohatými paláci, jejichž lesk se odrážel ve vlnách Tigridu. Asšurbanipal dal „pro vlastní potřebu" založit knihovnu, která je pro nás klíčem k celé asyrsko-babylónské kultuře. Její většina se skládá z děl, která se pro krále opisovala klínovým písmem, díla o magii, ale také básně, lékařské spisy, historické záznamy .. . to všechno objevil na 22 000 hliněných tabulkách roku 1849 E. A. Laylard. Za pár let po něm tu našli i Gilgameše.

BASKERVILLE JOHN (1706—1775)
Na začátku jeho kariéry bychom ho zastihli na ponurém místě: na hřbitově, kde tesal náhrobní nápisy. Byl prý také lakýrníkem, učil krasopisu a nakonec se věnoval řemeslu tiskařskému. Skoro deset let se trápí, aby vyřezal nové písmo, které dostane jméno klasicistní antikva. Zdokonalí ještě tiskařský lis, tiskařskou čerň a jako první použije hlazeného papíru. Vytiskne na něj svou první knihu: básnické dílo Vergiliovo. Francouzský dramatik Beaumarchais neváhá vynaložit 20 tisíc liber, aby koupil po tiskařově smrti hlavní část jeho razidel. Chce Baskervillovo písmo, aby jím mohl nechat vytisknout dílo Voltairovo.

BODONI GIAMBATTISTA (1740—1813)
„Stačí pouhý pohled na stranu sazby jeho díla. abychom se sklonili před uměním grafika Bodoniho," píše odborník o muži, jemuž se říkalo „král tiskařů"', i když o titul nejlepšího tiskaře Evropy soutěžil po léta s tiskařskou rodinou Didotů. Obrátil po dvou stoletích pozornost světa k Itálii a navázal na věhlas Manutia. V roce 1770 založil v Parmě písmolijnu a tiskárnu a o pět let později už měl tolik písem, že mohl vytisknout slovník orientálních svatebních písní v původních zněních. A když chtěl po letech své bohaté kariéry vytisknout vzorník svých písem, vydal Otčenáš ve 155 jazycích včetně češtiny.

BOOK OF KELLS (kolem roku 700)
Tenhle krásný evangeliář, jednu z největších iluminovaných (ilustrovaných) knih mají v Dublinu a pochází z doby rozkvětu „irské renesance" Od 5. století tu žijí mnichové, napůl poustevníci,.- kteří učinili ze svých sídel kulturní oázy; píší a opisují, přidávají rým liturgickým hymnům, a hlavně ilustrují knihy jako Book of Kells. Bohaté iniciály přes celou stránku, úponky rostlin, těla a údy zvířat, hlavy a zobáky ptáků se proplétají ve fantastických liniích, divoce zkroucených a propojených. Na stránce není kousek volného místa, jako by se neznámý umělec bál prázdna.

CAXTON WILLIAM (1422—1491)
..byl původním povoláním obchodník, později se věnoval knihtisku. Z dvaadevadesáti zachovaných Caxtonových knih se přesvědčíme, že vydával vše. Náboženské spisy, první vydání Chaucerových Canterburských povídek, vědecké spisy... Caxton stojí na počátku anglického komerčního tiskařství. Z jeho rukou vyšla v roce 1474 první anglická tištěná kniha — Sbírka pověstí trojských. Tedy stejně jako v českém případě stojí zde na úsvitu knihtisku jakási Kronika Trojánská.

DIDOTOVÉ (17. a 18. století)
...rozvětvená rodina francouzských tiskařů svou slávu počítá od příchodu F. Didota (1689 až 1757) do Paříže. Založil tam v roce 1713 tiskárnu, knihkupectví a kariéru sedmi dalších Didotů. Jeho starší syn Francois Ambroise (1730—1804) zdokonaluje nejen tiskařský lis, ale i Fournierův systém typografických měr, který nese jméno Didotů; pocty a odměny na něj jen prší, stojí v čele státní tiskárny za krále i za republiky. Krásnému vydání Vergilia posloužila nejlépe první ucelená klasicistní antikva vyřezaná dalším členem rodiny — Firminem (1764—1836), kterému dělá manažera starší bratr Pierre (1761 — 1853). To ale už jsou vnuci rodu Didotů.

ELZEVIROVÉ (1540—1712)
V Evropě zuří třicetiletá válka, ale v Nizozemí se neválčí. Tiskařská a vydavatelská rodina z Leydenu založená Ludwigem Elzevirem (1540—1617) má volné ruce, rozšíří se do Utrechtu, Haagu, Amsterodamu, může zničit konkurenci a přetáhnout do svých řad skvělého rytce Van Dycka, obohatit své knihy „elzevirky" o titulní mědirytinové listy, o sličné vazby, objednávat nová díla od emigrantů, kterými se Nizozemí jen hemží. Elzevirové vydávají i Komenského a Pavla Stránského, jehož Respublica Bojema dává jejich knížkám dokonce jméno Elzevirovské „republiky".

FOURNIER PIERRE SIMON (1712—1768)
Knihtiskař a písmolijec. Nevěnoval se černému umění sám. Dělal to před ním už jeho otec, stejně jako bratr, a ještě jeho syn ryl a odlil pro knihtiskaře a pozdějšího presidenta USA Benjamina Franklina slavné kaligrafické, tzv. anglické písmo, jímž se psalo třeba na anglických obchodních lodích. Pierre Simon byl odborník: do svých nototisků zavedl nové kulaté hlavičky a jeho rokoková písma a typografické ozdoby zvané fleurony se používají v lepších tiskárnách dodnes. Vydal slavný Manuel typographique (1764—66), příručku obsahující ukázky písem a bodový systém typografických měr, který odstranil zmatek v jednotlivých stupních velikosti písma.

FROBENIUS JOHANNES (1460—1527)
V Basileji se knihtisk ujal v roce 1468 a do konce století tu bylo 58 tiskáren. A Frobeniova byla nejproslulejší. Odtud vycházela humanistická a klasická díla s krásnými antikvovými typy, s dřevořezy vynikajících umělců, jako byl Hans Holbein ml. A chodí se sem učit kdekdo — třeba čeští tiskaři Zikmund Hrubý z Jelení a Jiří Melantrich z Aventina. Erasmus Rotterdamský zvolil právě Frobenia, aby tu nechal vydat svůj překlad bible do latiny, který je počátkem svobodného bádání v teologii a reformace, neboť útočí na „jediný správný" církevní překlad — Vulgátu.

GRIFFO FRANCESCO DA BOLOGNA (?—1519?)
...měl prostě smůlu. Aldus Manutius moc technice nerozuměl, důležitější pro něj bylo vydávat knihy, a potřeboval proto dobrého spolupracovníka. Griffo vyřezal pro Alda Manutia novou antikvu, ale svět jí začal říkat aldinská. Pak vyřezal kurzívu, inspiroval se cancellareskou — písmem, kterým se krasopisně psalo v papežské kanceláři. I když proti první levné aldince je kurzíva slavná, na svou slávu doplácí, protože ji kdekdo padělal.

JENSON NICOLAS (před 1420—1480)
Jeho písmo je „spíše dílem božské inspirace než lidského důmyslu", píší typografové o Jensonovi a 150 jensonovských tiscích. Francouzský král Karel VII. poslal jednoho dne svého poddaného Jensona na zkušenou do Mohuče, aby něco pochytil z tamního knihtisku. Určil tak jeho dráhu na celý život. Kdybyste zajeli roku 1470 do Benátek, potkali byste vandrovníka Jensona tam. Jsou tu už také němečtí bratři da Spira, před nimi přišli z Gutenbergovy vlasti i Sweynheym a Pannartz, a se všemi Jenson spolupracuje. Tisk nemůže napodobovat rukopis a Jenson vyřezává vzorné tiskové písmo, skvostnou, dokonale vyrovnanou antikvu, kterou rád přijme po Jensonově smrtí do vlastnictví jistý Torresano, a není náhodné, že se stane tchánem Alda Manutia. Také pražská Univerzitní knihovna by svých několik jensonovských tisků nevyměnila.

KONIÁŠ ANTONÍN (1691—1.760)
V době temna stihl přeměnit na popel 30 tisíc českých knih. Sám se vychloubal, že ročně zničí „tisíc i více ohavných knih, naplněných prokletým učením kacířským". To byla česká protireformace. Hus, Komenský, Kralická bible... všechno bylo odsouzeno na hranici a Antonín Koniáš dokonce sestavil latinský Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající a k vykořenění zamykající (1729), což byl jakýsi návod k pálení českých knih.

KRAMERIUS VÁCLAV MATĚJ (1753—1808)
Každý ho zná z F. L. Věka jako vlastence a zběhlého studenta. Proslavl se jako redaktor u nakladatele" Schoenfelda, kde redigoval české noviny. Psalo se tam o představeních v Boudě i „o té hrozné rebelii ve Frankrajchu". Do jeho České expedice, vydavatelství, knihkupectví a později i tiskárny, proudí profesoři i sedláci. Vychází tam vedle sebe Kronika trojanská, Ezopovy bajky, zábavné knížky a kratochvilná čtení „když se člověku nejvíc stejská". A taky cestopisy, aby lidé věděli, jak táhne světem Napoleón, nebo kniha o objevení Ameriky Kolumbem. Plných sedm set předplatitelů se přihlásilo k odběru Robinsona. Venkov čte do roztrhání Krameriovy kalendáře, kupci a formani rozšiřují Krameriovy tisky po celé zemi, na Slovensko, i na turecké hranice.

MANUTIUS ALDUS PIUS (1450—1515)
Píše se rok 1498. Je to osm let, co zřídil v Benátkách tiskárnu, a už stojí v čele tiskárenského a vydavatelského kolosu vydávajícího staré řecké a římské autory. Manutiovský znak — delfín s kotvou— je znám široko daleko. Aldinská antikva vytlačuje benátskou, Jenson je málem zapomenut... Knihy vydává Manutius sice krásné, ale drahé. Od roku 1591 proto Manutius, humanista, který založil ve svém domě učenou akademii, geniální a vzdělaný vydavatel, autor obratných komentářů ke svým knihám i úspěšný latinský veršovník, přidává ke svým úspěchům další. Levné edice klasiků. Malé knížečky aldinky s prvním užitím nakladatelské vazby ztužené lepenkou a s písmem kurzívou, která spoří v sazbě místo.

MELANTRICH JIŘÍ Z AVENTINA (1511 — 1580)
Melantrich znamená řecky Černovlásek, a Jiří Černý z Roždalovic si je dal na luterské universitě ve Wittenbergu. Když se k tomu přidají bakalářské zkoušky z vysokého učení Karlova, zkušenosti z cest, praxe u basilejského Frobenia, dá to dohromady vizitku, která Melantrichovi otevře dveře do pražské tiskárny Bartoloměje Netolického. Nový tovaryš si počíná čile, jeho šéfovi nestačí brzy dech a Melantrichovi svou tiskárnu prodává. Ale ten si troufá ještě na víc. Brzy dostane erb a přídomek „z Aventina", zasedá v radě jáko přední městský konšel a tiskne knihu za knihou. Mattioliho Herbář, několik vydání biblí zvaných melantrišky, Husovu Postilu, kalendáře, lucidáře čili snáře, lidové čtení.

MORRIS WILLIAM (1834—1896)
Zakládá firmu, která vyrábí vše — od barevných skel po tapety. V roce 1889 dá do výroby jedno své vlastní spisovatelské dílko a tiskárna je pochopitelně zkazí. Od Gutenberga v knihtisku technika stagnovala, výtvarný prvek měl převahu nad stránkou technickou a najednou i tady zasáhla „ošklivá" civilizace, která vyrábí knihy na běžícím pásu. Morris se bouří. Zakládá soukromou tiskařskou dílnu Kelmscott Press a věnuje se knižní úpravě, pro níž jsou mu vzorem rukopisné kodexy a prvotisky z 15. století. Morris obnovuje jensonovskou antikvu, gotiantikvu, vyplňuje knihy ilustracemi a ornamenty. Morrisovo úsilí předznamenalo secesi, ovlivnilo hnutí bibliofilů.

NICCOLI NICCOLÓ (1364—1437)
To bylo tak — v Itálii začínal humanismus a své sonety psal Francesco Petrarca. Jeho drobné písmo psané široce seříznutým perem má okrouhlý tvar a to je důležité — Petrarca, tak jako ostatní humanisté, viděl svůj ideál v okrouhlém písmu karolínské minuskule doby Alcuinovy, jíž byly psány zachované památky antiky. Mylně se domnívali, že je to písmo antického Říma; dnes už víme, že Římané psali verzálkami, velkými písmeny. Humanisté napodobovali toto staré písmo a nazvali je antikvou. Tak vznikla humanistická minuskule. Toto písmo učil psát ve své florentské písařské škole i Nicccoli. Obliba okrouhlého písma rostla a stalo se módou vynášet je oproti opovrhovanému lomenému gotickému písmu. Umění psát „okrouhle" bylo pro humanisty hned druhým požadavkem po ovládání latiny. Gotické písmo je barbarské a barbarský je i německý vynález — knihtisk, který je užívá — tak to alespoň říká kardinál Bessarian.

RUSCH ADOLF (15. stol.)
Muž, kterému se bude do roku 1911 říkat „tiskař bizarního R", než v něm bude zjištěn Adolf Rusch, vyřeže v roce 1464 v Německu tiskovou podobu, psané okrouhlé humanistické minuskule, tzv. antikvu. První tištěné latinské písmo! Z vlasti knihtisku se nezávisle na Ruschovi dostala tištěná antikva i do Itálie. Zásluhu na tom mají K. Sweynheym z Gutenbergovy Mohuče a A. Pahnnartz, kteří rok po Ruschovi, v roce 1467, tisknou kousek od Říma v klášteře Subiaco písmem značně okrouhlým Ciceronovy listy. Velikost tohoto písma bude později v typografii nazvána cicerem.

SCHÖFFER PETER (1425—1502-3)
Johann Fust v roce 1455 vysoudil Gutenbergovu tiskárnu a povolal do ní jeho žáka. Byl to Schöffer, který zde vytiskl nádherný Mohučský žaltář. Další slavný tisk — Schöfferova bible — je zajímavý svým písmem — gotikoantikvou, napůl písmem lomeným, napůl okrouhlým z Itálie. Ani ryba, ani rak — prostě jedno z četných typů, jimž se říkalo bastarda. Schöffer je také označován za tvůrce bastardního písma zvaného švabach, který v 16. století vytlačil i v Čechách antikvu. Teprve Josef Dobrovský rehabilitoval latinku. Zato v Německu přešel švabach ve frakturu a tou se tady obecně psalo až do druhé světové války.

DANIEL ADAM Z VELESLAVÍNA (1546—1599)
V Melantrichově poslední vůli je napsáno: Tiskárnu synovi, odborné vedení příteli a zeti Danielu Adamovi. Veleslavín patřil do tiskárny už za Melantrichova života, vydal tu svůj Kalendář historický a krůček po krůčku opouštěl kariéru historika na univerzitě. Teď si to může vynahradit — vydává několik znamenitých kronik, po nich slovníky, moralistní a lékařská díla. Má pro ně připraveno několik desítek písem, iniciály, ozdoby, dřevořezy, jimž právě on začal říkat „štočky" Právem se Veleslavínovi říká „arcitiskař pražský". Vytváří kolem sebe první českou literární družinu a období, v němž žil, se označuje jako „zlatá doba veleslavínská".

Zdroj: Souček, Ludvík - Co zavinil Gutenberg (Albatros, Praha 1975)